(04/17) Daň z nabytí nemovitosti se vyměřovala od roku 2014 špatně.

Finanční správa České republiky (dále jen „Finanční správa ČR“) proto vydala dne 5. 9. 2017 tiskovou zprávu, ve které zaujala stanovisko, že na základě uvedených rozsudků přizpůsobuje svoji správní praxi při určení ceny sjednané pro účely stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí tak, že součástí ceny sjednané není DPH, a to pro případy, kdy v období od 1. 1. 2014 do 31. 10. 2016 byl poplatníkem daně převodce.

Nicméně v tomto období, které posuzoval i NSS, mohl být poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí jak převodce, tak nabyvatel. Avšak ve shora uvedených případech se NSS nezabýval situacemi, kdy poplatníkem daně je nabyvatel, což by sice bylo nad rámec projednávané věci, ale ve vztahu k další aplikaci zákonného opatření je posouzení této otázky zcela nezbytné.

Finanční správa ČR se aktuálně rozhodla závěry ze shora uvedených rozsudků včetně jejich temporálních účinků (rozhodný den připadá na 28. 6. 2017) aplikovat nejenom na případy, ve kterých je poplatníkem převodce, ale i na případy, ve kterých je poplatníkem nabyvatel, a to bez ohledu na to, zda předmět daně z nabytí nemovitých věcí vznikl do 31. 10. 2016 nebo od 1. 11. 2016. Tento závěr byl učiněn po podrobné analýze shora uvedených rozsudků a zvláště s ohledem na právní větu, kterou NSS zveřejnil ve Sbírce rozhodnutí NSS k rozsudku č. j. 4 Afs 88/2017-35, ze dne 28. 6. 2017 pod č. 3613/2017, a která zní: „Součástí základu daně z nabytí nemovitých věcí podle § 11 odst. 1 písm. a) zákonného opatření, ve znění účinném do 31. 10. 2016 nebyla daň z přidané hodnoty, která byla uhrazena převodci, který byl plátcem daně z přidané hodnoty“.

V uvedené právní větě soud nevyvodil závěr, že by se měla vztahovat pouze k poplatníkovi převodci, takovéto omezení v ní není, a proto ji dle názoru Finanční správy ČR lze vztáhnout i na poplatníka nabyvatele pro případy, kdy převodce je plátce DPH a cena sjednaná zahrnuje DPH. Soud ve shora uvedených judikátech dále uvedl, že základem daně je cena sjednaná bez DPH, a to i proto, že DPH je stanovena zákonem a nelze její výši, na rozdíl od vlastní ceny, sjednat. I na základě těchto argumentů vyslovených NSS a po zvážení všech okolností se Finanční správa kloní k závěru, že není důvodu, aby soud nerozhodl v případě poplatníka nabyvatele obdobně, jako v případě poplatníka převodce, a proto se rozhodla změnit svou metodiku i správní praxi.

Co se týká temporálních účinků uvedených rozsudků, bude Finanční správa ČR aplikovat jejich závěry pouze na případy, kdy nebylo dosud ukončeno daňové řízení, tj. nebyla správcem daně dosud vyměřena daň, případně probíhá odvolací řízení. V již ukončených řízeních mohou poplatníci ve lhůtě pro vyměření daně svá práva uplatnit podáním dodatečného daňového přiznání. Uvedené se týká pouze případů, kdy nabývací hodnotou je cena sjednaná, převodce nemovité věci je plátcem DPH a zároveň cena sjednaná DPH zahrnuje.

V této souvislosti Finanční správa doporučuje, aby ve smlouvách týkajících se nabytí vlastnického práva k nemovité věci byla v zájmu dalšího jednoduchého výpočtu ceny sjednané vždy jednoznačně vyčíslena částka odpovídající DPH. Pro nabyvatele nemovité věci, který není v dané případě plátcem DPH, a zároveň poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí je tato informace nezbytná pro vyplnění daňového přiznání a správné stanovení základu daně případně zálohy na dani.