(36/08) Stavební zákon

6.8.2008, Ing. Jitka Kylarová, Zdroj: Verlag Dashöfer

 

Novela stavebního zákona

Parlament ČR dne 7. 5. 2008 schválil zákon č. 191/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb. Vydání tohoto zákona mělo proběhnout v roce 2007 jako vládní „rychlá" malá novela, a proto jeho návrh výjimečně nebyl dán ani do připomínkového řízení. Nakonec byl zákon, předložený do Poslanecké sněmovny 26. 7. 2007, schválen až po více jak 9 měsících. Průtahy v projednávání zákona v Poslanecké sněmovně způsobila nejen jeho rychlá příprava bez projednání v připomínkovém řízení, ale hlavně skutečnost, že návrh neřešil obcemi ostře vnímané problémy v zákoně spojené s vydáváním nové územně plánovací dokumentace, chybějící úpravou právního postavení obecně závazných vyhlášek obcí o závazných částech územně plánovacích dokumentací, postupy při změnách a povolování výjimek z dříve vyhlášených stavebních uzávěr, dále pak problematickou úpravou § 18 odst. 5, který stanoví, jaké stavby lze umístit v nezastavěném území obcí, které nemají schválenou či vydanou územně plánovací dokumentaci.

Vlivem projednávání doplňujících částí novely se hlasování Poslanecké sněmovny k návrhu zákona uskutečnilo až v březnu 2008. Senát zákon po projednání ve výborech zákon sice 23. 4. 2008 schválil, avšak s pozměňovacími návrhy, takže se zákon vrátil do Poslanecké sněmovny. Ta dne 7. 5. 2008 Senátem navržené změny odmítla a schválila návrh zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu (tzn. ve znění schváleném 19. 3. 2008). Po podpisu zákona prezidentem republiky byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Jedná se o menší (tzv. technickou) novelu stavebního zákona, která odstraňuje jen některé nedostatky zákona, i když není jisté, zda další nepřidává. V současné době se již pracuje na další, tentokrát „velké", novele stavebního zákona, jejíž znění by před předáním do mezirezortního připomínkového řízení měla posoudit i odborná veřejnost.

Schválený zákon obsahuje osm změn a přechodné ustanovení, podle něhož řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadního znění zákona. Zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů.

 

V dále popsaných změnách stavebního zákona je uvedeno znění novely, dále úplné znění příslušného ustanovení a komentář:

1. V ustanovení § 4 odst. 1 se za větu první vkládá následující věta. „Pokud je spolu se stavbou hlavní předmětem žádosti nebo ohlášení soubor staveb, stavební úřad všechny stavby projedná v režimu stavby hlavní."

„(1) Orgány územního plánování a stavební úřady přednostně využívají zjednodušující postupy a postupují tak, aby dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány a aby v případě, kdy lze za podmínek tohoto zákona vydat v dané věci, zejména u jednoduchých staveb, pouze jedno rozhodnutí, upustily od dalšího povolování záměru. Pokud je spolu se stavbou hlavní předmětem žádosti nebo ohlášení soubor staveb, stavební úřad všechny stavby projedná v režimu stavby hlavní. Stanoví-li tak tento zákon, mohou orgány územního plánování a stavební úřady uzavřít s žadatelem veřejnoprávní smlouvu místo vydání správního rozhodnutí. Tím nesmí být dotčena práva a oprávněné zájmy dotčených osob a zájmy dotčených orgánů³⁾."

Novela v tomto bodě přináší nejasnosti a vyvolává otázky. Nejen, že není jasné, co se rozumí „souborem staveb" ke stavbě hlavní, ani co bude v některých případech považováno za stavbu hlavní, ale jasné není ani ono projednání v režimu stavby hlavní. Pokud například bude tzv. hlavní stavbou stavba vyžadující stavební povolení, tzn. předtím anebo současně vyžadující i vydání územního rozhodnutí, budou se v těchto řízeních projednávat i další stavby ze „souboru staveb", které by jinak stavebnímu řízení nebo ani ohlášení vůbec nepodléhaly, a u nichž by obvykle postačil územní souhlas. Nedomyšleno je i povolení užívání „souboru staveb" v režimu stavby hlavní, protože předmětná věta se vztahuje i na tyto žádosti a ohlášení. Otázek bude ale nepochybně více. Zda se jedná o dosažení proklamovaného účelu zjednodušení nebo právě o opačný dopad, ukáže praxe. Je zde také možnost velmi rozdílné praxe stavebních úřadů při posuzování uvedených nejasností. Již v současné době je zřejmé, že stavební úřady při aplikaci nového stavebního zákona do jisté míry rezignovaly na hledání správných postupů (které někdy ani nelze nalézt), a postupují často velmi rozdílně jen podle své úvahy; o tom se lze přesvědčit na diskusní webové stránce Ústavu územního rozvoje v Brně.

 

2. V ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) bodě 6 se slova „do výšky 1,8 m, které nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi a veřejným prostranstvím¹⁾ " zrušují.

„(1) Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují

.....................

d) zásobníky, nádrže na vodu a bazény, nejde-li o vodní díla, opěrné zdi, oplocení, a to:

.....................".

Již dříve mediálně prezentovaným zjednodušením má tato změna představovat úlevu při stavbě oplocení. Jak je známo, podle dosavadní úpravy stavba plotu vyššího než 1,8 m nebo plotu hraničícího s veřejným prostranstvím a veřejnou pozemní komunikací, vyžadovala vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení, její dokumentaci musel zpracovat autorizovaný projektant a stavbu mohl provést pouze stavební podnikatel. Avšak tvrzení MMR, jímž je veřejnost přesvědčována, že oplocení bude vyžadovat pouze územní souhlas, je zčásti nepravdivé. Předpokladem možnosti vydání územního souhlasu je podle § 96 zákona řada podmínek a jednou z nich je předložení souhlasu osob uvedených v § 85 odst. 2 písm. a) a b) vyznačeného rovněž v situačním výkresu. V případě, kdy „sousedé" žadateli souhlas nedají, bude pro oplocení vedeno standardní územní řízení. Sousedské vztahy při výstavbě nebývají ideální a jistě se při této příležitosti také uplatní.

 

3. V ustanovení § 107 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Odvolání proti rozhodnutí, jímž stavební úřad zakázal provedení ohlášené stavby, nemá odkladný účinek."

„(1) Pokud by ohlášená stavba podle § 104 odst. 1 byla navržena v rozporu s územně plánovací informací nebo s obecnými požadavky na výstavbu nebo umisťována v nezastavěném území anebo byla v rozporu se závazným stanoviskem dotčeného orgánu (§ 105 odst. 3), stavební úřad rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, zakáže provedení ohlášené stavby. Toto rozhodnutí musí být vydáno do 30 dnů ode dne ohlášení stavby.

(2) Pokud by ohlášená stavba, terénní úpravy nebo zařízení podle § 104 odst. 2 písm. d) až p) byly v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu, s regulačním plánem, územním rozhodnutím nebo územním souhlasem anebo se závazným stanoviskem dotčeného orgánu (§ 105 odst. 3), stavební úřad rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, zakáže jejich provedení. Toto rozhodnutí musí být vydáno do 30 dnů ode dne ohlášení stavby.

Jedná se o doplnění opomenuté zákonné úpravy obvyklé v podobných případech, která je i v jiných ustanoveních zákona. Do doby účinnosti této novely musely stavební úřady odnímat odkladný účinek případného odvolání samostatným výrokem podle § 85 správního řádu, a tento výrok podrobně odůvodnit.

 

4. V ustanovení § 117 odst. 3 větě druhé se za slovo „razítkem" vkládají slova „se státním znakem České republiky".

„(3) Autorizovaný inspektor certifikátem stvrzuje, že ověřil projektovou dokumentaci a připojené podklady z hledisek uvedených v § 111 odst. 1 a 2 a že navrhovaná stavba může být provedena. Na projektové dokumentaci tuto skutečnost vyznačí, uvede své jméno a příjmení, datum vydání certifikátu a opatří ji svým podpisem a razítkem se státním znakem České republiky. K certifikátu připojí návrh plánu kontrolních prohlídek stavby, závazná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření osob, které by byly účastníky stavebního řízení (§ 109)."

Doplnění textu v Poslanecké sněmovně je správným upřesněním, o jaké razítko se jedná (byť tato úprava byla při schvalování zákona přijata poslanci s mírným zlehčováním).

 

5. V ustanovení § 187 odst. 3 větě první se číslo „3" nahrazuje číslem „5".

„(3) Zásady územního rozvoje pořídí krajský úřad a vydá zastupitelstvo kraje nejpozději do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Uplynutím této lhůty pozbývají platnosti územní plány velkých územních celků."

Jedná se o jeden z pozměňovacích návrhů poslanců, který pro kraje prodlužuje dobu potřebnou pro převedení územně plánovací dokumentace velkých územních celků do zásad územního rozvoje ze tří na pět let. Důvodem bylo ověření, že pořízení zásad územního rozvoje je v mnoha případech složitější, než se původně předpokládalo. Případné nedodržení původní zákonné lhůty by mělo negativní důsledky, např. v zařazení veřejně prospěšných staveb do zásad územního rozvoje, které jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území.

 

6. Ustanovení § 188 včetně poznámky pod čarou č. 56a zní:

Původní znění § 188 stanovilo, že nahradit územně plánovací dokumentaci schválenou po 1. 7. 1992 vydáním nové dokumentace je možné jen do 5 let od účinnosti nového stavebního zákona (tj. od 1. 1. 2007), jinak schválená dokumentace ztratí platnost. Územní plán obce a regulační plán schválený po 1. 7. 1998 mohl být ve stejně době upraven a vydán podle nového stavebního zákona, jinak by rovněž pozbyl platnosti do 5 let od 1. 1. 2007. Tyto lhůty by v mnoha případech nebylo možno dodržet, jak z hlediska finančních prostředků obcí, tak z hlediska kapacity projektantů, oprávněných ke zpracování územně plánovacích dokumentací.

Po novele platí, že územně plánovací dokumentaci sídelního útvaru nebo zóny, územní plán obce a regulační plán schválené před 1. 1. 2007 lze upravit, v rozsahu provedené úpravy projednat a vydat do 31. 12. 2015, jinak pozbývají platnosti. Při projednání a vydání změny územně plánovací dokumentace schválené do 31. 12. 2006 se postupuje podle současného stavebního zákona.

Důvodem úpravy v novém odst. 4, který přechodně (tj. do doby vydání nové územně plánovací dokumentace) „zařazuje" dříve vydané obecně závazné vyhlášky obcí o závazné části územního plánu mezi opatření obecné povahy, je sjednocení možnosti soudního přezkumu. Obecně závazné vyhlášky obcí přezkoumává Ústavní soud, kdežto opatření obecné povahy (tedy např. i nově vydané územní plány) Nejvyšší správní soud. Jde tedy o to, aby územní plány přezkoumával jeden soud (navíc - Ústavní soud má pro tento přezkum omezenější pravomoc).

Nezměněn zůstal obsah původního odst. 4 (po novele odst. 3).

 

7. Za ustanovení § 188 se vkládá nový § 188a, který zní:

Návrh tohoto nového ustanovení poslanci byl v podstatě hlavním důvodem zdržení projednávání novely zákona, neboť navrhovaný rozsah staveb byl předmětem mnoha diskuzí a různých návrhů. Zákon doplněním nového § 188a pomáhá odstranit dosavadní problémy při umísťování staveb v nezastavěném území po přechodnou dobu, tzn. do vydání nových územně plánovacích dokumentací, především v menších obcích (většinou do 1000 obyvatel), které ani nemají územní plán (jedná se o cca 44 % obcí), nebo v nich dokonce není ani vymezen dřívější intravilán, který může do doby vydání územního plánu nebo vydání opatření rady obce o vymezení zastavěného území podle nového stavebního zákona představovat zastavěné území.

Podle znění § 18 odst. 5 zákona se v nezastavěném území mohou v souladu s jeho charakterem umísťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra. Nový § 188a tedy rozšiřuje okruh staveb, které se v nezastavěném území mohou rovněž umístit, avšak omezuje je nejen dobou, ale některé z nich v odst. 2 též dalšími podmínkami, které mají zamezit zneužívání nové možnosti. Doba, po kterou lze podle tohoto ustanovení postupovat, koresponduje s prodloužením lhůty pro vydání nové územně plánovací dokumentace v § 188.

Poněkud matoucí je znění odst. 2, které zbytečně obci odebralo postavení účastníka územního řízení a nahradilo je označením „dotčený orgán". Nejedná se totiž o dotčený orgán ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu, který vydává závazná stanoviska (to by muselo být ve stavebním zákoně výslovně uvedeno). Přitom pro sledovaný účel stačí z odst. 2 první dvě věty, podle nichž je vydání územního rozhodnutí vázáno na souhlas zastupitelstva obce.

 

8. Za ustanovení § 189 se vkládá nový § 189a, který zní:

Touto změnou bylo doplněno chybějící přechodné ustanovení zákona pro rušení územních rozhodnutí a nařízení obcí a krajů o stavebních uzávěrách a o povolování výjimek z těchto stavebních uzávěr. Stavební uzávěry vyhlášené před účinností nového stavebního zákona jsou i nadále platné a účinné. Podle nového stavebního zákona jsou stavební uzávěry vydávány jako opatření obecné povahy radami obcí, popř. radami krajů u uzávěr zasahujících na území více obcí. Při změně a zrušení dříve vydaných stavebních uzávěr a při vydání výjimek z nich se proto postupuje podle § 97 až 100 nového stavebního zákona.